Naše pračka má zvláští vlastnost. Žere ponožky. Vždy dám do prádla celý pár ponožek a při věšení prádla zjistím, že jedna z páru chybí. Pračka to dělá chytře - nevezme si od všech párů jednu ponožku, ale vždy z celé várky jen tak dva tři kousky.
Zajímvé však je, že ponožka je někdy po několika měsících vyvržena zpět. Co k tomu pračku vede nevím. A tak se mi doma hromadí ponožky, které nemají svoje dvojče. Všechny pečlivě uschovávám ve velkém šuplíku, kdyby se náhodou druhá z páru vrátila.
Vždy po nějaké době - tak po třech či čtyřech měsících - ponožky ze šuplíku vyndám a třídím. Mnohé opět s radostí potkají svoji druhou polovičku, ale velká část ponožek se zdá, že v šuplíku leží už několik let. Jistá si tím však nejsem. Nemám srdce vyhodit žádnou z nich, abych náhodou nevyhodila takovou, jejíž pár je zatím v držení pračky.
Vymyslela jsem způsob, jak odhalit,která ponožka je v šuplíku už příliš dlouho. Po vytřídění těch, které pár mají a těch, které ne, ponožky navleču na velký zavírací špendlík a přidám lístek s datem, kdy jsem ponožky třídila. Když nějaká po určité době najde pár, tak dostane opět svobodu. Ostatní držím pěkně na špendlíku.
A pokud nějaká ponožka zůstane na špendlíku déle než rok, nemilosrdně je vykonán trest a ponožka jde do popelnice. Od té doby, co jsou ponožky drženy na špendlíku se jich ztrácí méně. Asi se bojí. A já můžu klidně spát, protože vím, že žádná ponožka nebyla vyhozena zbytečně.
